Splněné Roční přání, aneb - rádi plníme sny

Když si člověk může splnit své přání, je to vždycky radost. A když může splnit přání někomu jinému, platí to dvojnásob. A přesně to se stalo díky skvělému nápadu pečovatelek Denisy a Radky, které pomohly splnit sen naší dlouholeté klientky, paní MVDr. Evy.

Paní Eva si přála znovu vidět svůj milovaný Vranov nad Dyjí – místo, kde žila, a odkud měla po léta výhled na zámek, ke kterému ji pojí hluboký vztah. Jak sama paní Eva říká: „To je moje srdcovka.“ Protože by už cestu sama nezvládla, rozhodli se zaměstnanci Domova, že Vranov i se zámkem „přivezou“ za ní.

Má mnoho přátel – mezi nimi i otce Marka Dundu, kněze z Vranova nad Dyjí. Ten se sice nemohl zúčastnit dne „D“, ale jak se říká: člověk míní a Bůh mění. Otec Marek nakonec paní Evu navštívil o několik dní dříve. A protože cesty Boží jsou opravdu nevyzpytatelné, díky vedoucí sociální pracovnici Janě jsme se spojili také s paní Danou Broučkovou, průvodkyní Vranovského zámku. Ta za námi ve svém volném čase přijela a pomohla přání uskutečnit – patří jí za to velké poděkování.

Oslovili jsme rodinu paní Evy, která velmi ráda přijela také. A pak už se pečovatelky Denisa a Radka pustily do díla. Klientku převezly na lůžku do hlavní jídelny, kde bylo připravené občerstvení a kde už čekala rodina i vedení Domova. Začali jsme povídáním o historii Vranovského zámku. Díky promítacímu plátnu se jídelna proměnila v malé kino, aby paní Eva dobře viděla i slyšela vše, co má tak ráda.

Paní Eva i její rodina měli o zámku mnoho znalostí, a spolu s paní Broučkovou se rozproudila živá diskuse. Povídali jsme si o zámeckých zahradách, o květinových výstavách, které se tam kdysi konaly, o nádvořích, kastelánech i o samotném městečku. Došlo i na vzpomínky na rodinný dům a místa, kam chodili plavat. Paní Eva dokonce na plátně poznala přesné místo svého oblíbeného koupání.

Když se jí Radka s úsměvem zeptala, kým by chtěla být, kdyby si mohla vybrat – třeba princeznou – paní Eva se rozesmála a hned odpověděla: „Princezna? Ta by tam mrzla. Já bych byla knihovnice. Já bych jen četla.“

Od tohoto dne zdobí pokoj paní Evy spousta fotografií Vranova i jejího domu, květinový pugét od pana ředitele a krásná růže od paní průvodkyně.

A tak se sen stal skutečností…
A podle úsměvu a jiskřiček v očích paní Evy víme, že se dobrá věc opravdu podařila.