Večeře při svíčkách předčila očekávání
Tento příspěvek by mohl mít stejný začátek, jako příběhy a pohádky o Vánocích. Opět nastává ten den, na který se všichni těší. Především ti z nás, zaměstnanců, kteří již tento sváteční den zažili. Přijdou hosté setkat se se svými blízkými, čtyřchodové menu je připraveno, číšníci, kuchaři a personál na místech. Pomalu se zapalují první svíčky na stolech.
Večeři při svíčkách však předcházejí rozsáhlé „strategické“ přípravy. Sociální pracovnice, paní vrchní našeho domova dlouho před dnešním dnem oslovují klienty, jejich rodinné příslušníky, navrhují termíny, plánují. Stává se, že někteří pozvaní na poslední chvíli odmítnou účast a tak se ke stolu pozvou například další klienti nebo klíčový pracovník. Jedním z těch, který pozvání přijal a z pracovních důvodů odmítl byl syn naší klientky paní Mgr. Hájkové, MVDr. Hájek. Po dalším zvažování nakonec své rozhodnutí přehodnotil a nelitoval dojemného setkání se svou maminkou. Na závěr nám děkoval s rozzářenýma očima. To jsou chvíle, kdy vnímáme sílu a smysl našeho povolání.
Velká část zodpovědnosti při přípravách na tuto akci „stála“ na kuchyni pod vedením paní Jany Běťákové, která se se svým týmem zhostila celé přípravy, a dle hodnocení návštěvníků, na jedničku. A co bylo na dnešním menu? Předkrmem byla kachní paštika s domácím pečivem, chřestová polévka, kachní pečeně se švestkovou omáčkou a bylinkovými brambory a na závěr káva a čokoládový zákusek s višněmi a třešněmi. Akce jako večeře při svíčkách je událost, která prověří, zda zaměstnanci domova jsou schopni pracovat jako tým. A u nás v Šanově schopný tým skutečně máme.
Rodiny našich klientů paní Fraisové, Hájkové, Kiliánové, Mikundové, Brychtové, Orlíkové a pánů Černocha, Krňanského a pana Procházky byly příjemně překvapeny jídelnou, která se na tento večer změnila k nepoznání ve čtyřhvězdičkovou restauraci. Celý večer doprovodil náš dobrovolný pracovník pan Laďa klavírem a v závěrečné části sociální pracovnice našeho domova paní Jana Tesařová i pěveckým a hudebním vystoupením.
A jak to ve svátečních chvílích chodí, čas utíká velmi rychle. Při loučení s hosty jsme vnímali mnohá poděkování. Syn pana doktora Černocha nám jen tak tichým hlasem při loučení řekl: “Nikdy jsem nedoufal, že můj tatínek znovu nabere sílu a chuť do života.“ I my jsme velmi rádi.
A jaký byl závěr dne po okamžiku, kdy odešli spokojení hosté? Všechny zaměstnance pozval na krátké „zhodnocení“ do své kanceláře náš pan ředitel Ing. Michal Veleba. A že to bylo víc než nadstandartní hodnocení dne, to dodáváme jen jakoby „pod čarou“. Vždyť nás čeká další den a přijdou další hosté.
