Tak jde čas v SeniorCentru Šanov

Při volnočasových aktivitách s klienty si často povídáme o známých filmech a televizních seriálech. Paní Alenka, paní Marie a paní Cecílie ze žluté budovy si vzpomněly na seriál „Tak jde čas“. Název této série jsem si vypůjčil do názvu tohoto příspěvku.

V těchto dnech jsme v rámci pravidelné „ochutnávky“ nabízeli klientům zmrzlinový pohár s ovocem, šlehačkou a koňakem. Té poslední ingredience bylo v poháru opravdu kapka. I přes to dodala podnět ke vzpomínání. Jak se dá zmrzlina podávat, kde je u nás v republice krásná cukrárna nebo alespoň byla.  Třeba ta brněnská, kterou u vchodu hlídali čtyři siláci. Jak že se to jmenovala? U mamlasů?  Tyhle časy si můžeme připomínat i u nás doma v SeniorCentru Šanov.

Další den jsme, my zaměstnanci, měli možnost v rámci vzdělávání projít si úžasným školením na téma: “Moderní postupy v péči o seniory“. Připomněli jsme si, že úsměv a pohled do očí nestojí ani chvilku navíc a také jsme získali další informace například o validaci, jako o jedné z možných metod práce se seniory s demencí a také základní informace o dalších možných přístupech a metodách, které nám pomáhají v naší nelehké práci. To nejdůležitější je, že jejich používání zkvalitňuje život našich klientů.

Hned následující den jsme doprovázeli klienty na výlet do Znojma, navštívili jsme muzeum, historickou část města, obchod a kavárnu. Ani nám nevadil deštivý den. V kavárně u dobré kávy a zákusku se dobře vzpomínalo a ani v muzeu nám nepršelo na hlavu. Jak řekla paní Alenka, návštěva muzea byla pro mne, učitelku, úžasným zážitkem, na který budu dlouho vzpomínat.

Další část dne, spíše večera, jsme se s kolegy sešli na teambuildingu. Milé setkání a ochutnávání srnčího guláše, dalších lahodných pochutin a také soutěží ve stylu „kufr“, dále házení plastových talířů do koše v družstvech a výrobu mumií. Občas je složité se setkat a popovídat si s kolegyní z jiné budovy nebo z jiné směny. Čas jsme využili i k laskavému vzpomínání na tzv. zábavné historky. A že jich bylo. Některou z nich rád napíšu do dalšího příspěvku s tématem „humor a život doma“.

Poslední den v týdnu nás navštívil otec Pavel a díky němu měli klienti možnost navštívit zpívanou „mši svatou.“  To jako pohlazení a připomenutí naší existence a vyššího principu v ní. Bylo to krásné zakončení pracovního týdne.

Nezasvěcenému člověku by se mohlo zdát, že život v domově pro seniory je jen nudné posedávání u televize. Dávno tomu tak není. Naši klienti si vybírají z volnočasové nabídky, která počítá nejen s akcemi uvnitř domova, ale také s výlety a například i s plněním jejich „ročních“ přání.